Vídeňská secese · Vídeň, Rakousko

Gustav Klimt

1862–1918

Gustav Klimt byl rakouský symbolistický malíř a přední osobnost Vídeňské secese, proslulý obrazy se zlatým plátkem a otevřeným pojetím ženského těla.

Fotografický portrét Gustava Klimta v malířské blůze, sedícího a hledícího stranou.
Portrét: Josef Anton Trčka, 1914, přes Wikimedia Commons, volné dílo

Kdo to byl

Gustav Klimt (1862–1918) byl rakouský symbolistický malíř a jedna z nejvýraznějších osobností Vídeňské secese. Proslul malbami, nástěnnými díly a skicami, v nichž je hlavním tématem ženské tělo, a také třpytivým zlatem svého pozdního stylu.

Původ a vzdělání

Klimt se narodil v Baumgartenu u Vídně jako druhé ze sedmi dětí. Otec Ernst Klimt starší, rytec zlata původem z Čech, a matka Anna, rozená Finsterová, která snila o dráze hudebnice, vychovali tři syny, z nichž každý projevil brzy výtvarné nadání.

V letech 1876 až 1883 Klimt studoval architektonickou malbu na vídeňské Kunstgewerbeschule, škole užitého umění a řemesel, a během studia žil v chudobě. Obdivoval Hanse Makarta, tehdy největšího vídeňského malíře historických výjevů, a konzervativní výcvik přijal za svůj, takže jeho rané dílo je akademické. S bratrem Ernstem, který se zapsal roku 1877, a přítelem Franzem Matschem založil „Společnost umělců“; v roce 1880 už skupina měla řadu zakázek na nástěnné malby a stropy, mimo jiné v Uměleckohistorickém muzeu a v Burgtheateru, za něž Klimt roku 1888 obdržel Zlatý záslužný řád.

Průlom a zralé dílo

V roce 1892 zemřel Klimtův otec i bratr a on převzal finanční odpovědnost za obě rodiny. Ztráta změnila i jeho umělecké vidění a postupně ho přivedla k osobitějšímu stylu. Na počátku 90. let se seznámil s módní návrhářkou Emilií Flögeovou, která mu zůstala společnicí až do konce života.

V roce 1897 se Klimt stal zakládajícím členem a předsedou Vídeňské secese a jejího časopisu Ver Sacrum. Skupina chtěla dát prostor výstavám nekonvenčních mladých umělců a přivést do Vídně nejlepší zahraniční umění; neměla manifest a vedle sebe v ní působili naturalisté, realisté i symbolisté. Jejím symbolem byla Pallas Athéna, kterou Klimt roku 1898 namaloval ve vlastní radikální podobě.

V roce 1894 dostal zakázku na výzdobu stropu velké auly vídeňské univerzity. Tři obrazy, Filozofie, Medicína a Právnictví, byly kvůli radikálním námětům kritizovány jako pornografické a byla to poslední veřejná zakázka, kterou přijal. Všechny tři byly zničeny, když ustupující německá vojska v květnu 1945 vypálila zámek Immendorf. V roce 1902 dokončil Beethovenův vlys pro čtrnáctou výstavu secese, malovaný přímo na stěny lehkými materiály; znovu byl vystaven až po restaurování v roce 1986.

Styl a témata

Klimtova „zlatá fáze“ se setkala s příznivým ohlasem kritiky i finančním úspěchem a mnohé obrazy z tohoto období obsahují plátkové zlato. Zlato použil už v Pallas Athéně (1898) a v Judit I (1901); s tímto obdobím se nejčastěji spojují Portrét Adele Bloch-Bauerové I (1907) a Polibek (1907–08). Cesty do Benátek a Ravenny, proslulých mozaikami, ho nejspíš inspirovaly k technice zlacení i k byzantským motivům. Ze secesionistů byl nejvíce ovlivněn japonským uměním. V roce 1904 se s dalšími umělci podílel na paláci Stoclet; výzdobu jídelny označil za „pravděpodobně konečnou fázi svého vývoje ornamentu“.

Všímejte si zploštělého prostoru a výrazného vzorování, které spojuje jeho figury i krajiny. Od konce 90. let trávil léta s rodinou Flögeových u jezera Attersee, kde vznikly krajiny – vedle figurální malby jediný žánr, který ho vážně zajímal; hluboký prostor je v nich tak důsledně zploštěn do jedné roviny, že se soudí, že maloval dalekohledem. Jeho alegorie, například Tři věky ženy (1905) nebo Smrt a život, které roku 1911 získaly v Římě první cenu, mění tradiční symboliku v otevřeněji smyslový jazyk.

Odkaz

Klimt žil prostě a ve ústraní, oddaně umění a rodině, a vyhýbal se kavárenské společnosti. Zemřel 6. února 1918 ve Vídni po mrtvici a zápalu plic spojeném s epidemií chřipky a byl pohřben na hřbitově v Hietzingu; mnoho obrazů zůstalo nedokončeno. Jeho dílo mělo zásadní vliv na mladšího Egona Schieleho. V roce 2012 si Vídeň připomněla 150. výročí jeho narození řadou výstav.

Zdroje

Časová osa

  1. 1862

    Narozen u Vídně

    Gustav Klimt se narodil v Baumgartenu u Vídně jako druhé ze sedmi dětí.

  2. 1876

    Škola užitého umění

    Začíná studovat architektonickou malbu na vídeňské Kunstgewerbeschule, kde zůstává do roku 1883.

  3. 1888

    Zlatý záslužný řád

    Císař František Josef I. mu uděluje Zlatý záslužný řád za nástěnné malby v Burgtheateru.

  4. 1892

    Ztráty v rodině

    Umírá mu otec i bratr Ernst a Klimt přebírá finanční odpovědnost za obě rodiny.

  5. 1897

    Vídeňská secese

    Stává se zakládajícím členem a předsedou Vídeňské secese a jejího časopisu Ver Sacrum.

  6. 1898

    Pallas Athéna

    Maluje svou radikální verzi Pallas Athény, symbolu secese.

  7. 1902

    Beethovenův vlys

    Dokončuje Beethovenův vlys pro čtrnáctou výstavu secese.

  8. 1907

    Zlatá fáze

    Portrét Adele Bloch-Bauerové I a Polibek (1907–08) se stávají nejznámějšími díly jeho zlaté fáze.

  9. 1911

    Cena v Římě

    Obraz Smrt a život získává první cenu na světové výstavě v Římě.

  10. 1918

    Smrt ve Vídni

    Umírá 6. února ve Vídni po mrtvici a zápalu plic a je pohřben v Hietzingu.

Gustav Klimt se proslavil těmito díly:

Dvojice v objetí v ozdobných zlatých rouchách před zlatým pozadím, obraz Gustava Klimta.
1908

Polibek

Nejznámější dílo Klimtovy zlaté fáze z let 1907–08; považuje se za zobrazení umělce a Emilie Flögeové jako milenců.

Zdroj ↗
Sedící žena v třpytivých šatech plných zlata a ornamentů, tvář a ruce vystupují ze zlatého pozadí.
1907

Portrét Adele Bloch-Bauerové I

Spolu s Polibkem dílo, které se nejčastěji spojuje s Klimtovou zlatou fází.

Zdroj ↗
Pallas Athéna v brnění se zlatou přilbou a kopím, v dlani drží drobnou postavu.
1898

Pallas Athéna

Pallas Athéna byla symbolem vídeňské secese a Klimt namaloval svou radikální verzi této bohyně roku 1898.

Zdroj ↗
Vysoký úzký obraz Judity se zlatým obojkem, s přivřenýma očima a obnaženým ramenem před zlatým pozadím.
1901

Judita

Jedno z raných děl, v nichž Klimt použil zlato, zde v Judit I z roku 1901.

Zdroj ↗
Mladá matka se spícím dítětem v náručí a vlevo stařena skrývající tvář před ornamentálním pozadím.
1905

Tři věky ženy

Obraz z roku 1905 zachycuje koloběh života.

Zdroj ↗
Postava Smrti s kyjem hledí na změť spících postav mladých i starých, zasazených do ornamentálního pole.
1910–1915

Smrt a život

V roce 1911 obraz získal první cenu na světové výstavě v Římě.

Zdroj ↗
Těhotná žena se skloněnou hlavou v bohatě zdobeném rouchu, pod ní shluk tváří.
1907–1908

Naděje II

Zdroj ↗
Stromořadí vedoucí k zámku u Attersee, namalované plochým, vzorovaným rukopisem.
1912

Alej k zámku Kammer

Jedna z krajin z Attersee, jediného žánru kromě figurální malby, který Klimta vážně zajímal.

Zdroj ↗
Sedící žena ve tříčtvrtečním pohledu před bohatě zdobeným pozadím ze zlata a barev.
1906

Fritza Riedlerová

Zdroj ↗
Schoulená nahá žena s rozevlátými rudými vlasy, zahalená do ornamentální látky a proudu zlata.
1907

Danaé

Zdroj ↗

Zdroje a práva

Artvee (works), Wikimedia Commons (portrait)

Gustav Klimt zemřel roku 1918, jeho díla jsou proto v EU volná od roku 1989 (autor plus 70 let). Portrétní fotografii pořídil roku 1914 Josef Anton Trčka (1893–1940); na Wikimedia Commons je označena jako volné dílo.

https://artvee.com/artist/gustav-klimt/

Všichni umělci